Rezervy v účetnictví: přehled pro rok 2016 (2. díl)

Rezerva na opravy hmotného majetku

Rezerva na opravy hmotného majetku je nejčastěji tvořenou zákonnou rezervou užívanou napříč odvětvími. Její použití je upraveno v §7 Zákona o rezervách. Tato rezerva se tvoří s drobnými výjimkami za předpokladu, že vlastníme dlouhodobý majetek, který se snažíme udržet v provozuschopném stavu, a proto ho plánujeme opravit.

Zde je důležité, že podle Zákona o dani z příjmů č. 586/1992 Sb., musí jít skutečně o opravu, nikoli o technické zhodnocení majetku. Je proto na místě připomenout si definici technického zhodnocení v dikci Zákona o dani z příjmů. O technické zhodnocení se jedná tehdy, pokud výdaje na dokončené nástavby, přístavby, stavební úpravy, modernizace a rekonstrukce ve zdaňovacím období u jednotlivého majetku překročily 40 000 Kč.

Opravovaný majetek musí vykazovat následující parametry: daňovou dobu odepisování 5 a více let, nesmí být v konkurzu nebo být určený k likvidaci. Současně se nesmí jednat o každoroční pravidelné opravy nebo opravy v důsledku škod a jiných nahodilých událostí.
Postup tvorby rezervy je roven rovnoměrnému podílu rozpočtu nákladů na opravu od začátku tvorby do doby předpokládané opravy (nezahrnuje se období provádění opravy). Rezerva přitom nesmí být tvořena jedno zdaňovací období a maximální doba tvorby je stanovena dle zařazení majetku do odpisových skupin (viz tabulka níže).

Maximální doba tvorby rezervy na opravy dlouhodobého hmotného majetku:

Peněžní prostředky na opravy musí být uloženy na speciální účet v bance s omezeným použitím pouze pro tuto rezervu. Čerpání peněžních prostředků musí proběhnout nejpozději v následujícím období po předpokládaném zahájení opravy, jinak se rezerva ruší.
Mezinárodní standardy IFRS rezervu na opravy neuznávají. Tvrdí, že pokud je majetek správně oceněn a vhodně přeceňován prostřednictvím odpisů a opravných položek, pak se v nákladech natvoří dostatečné prostředky pro případné opravy. Požadavek na tvorbu rezerv pak zamítá s odůvodněním podhodnocení majetku a/nebo zahrnutých odpisů.

Rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů

Rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů je novinkou § 11 a –c Zákona o rezervách. Tvořit ji může provozovatel solární elektrárny na náklady spojené s odstraněním odpadu při její likvidaci. Ustanovení se týká panelů uvedených na trh do 1. 1. 2013 tj. naprosté většiny solárních elektráren v ČR. Rezerva se tvoří od prvního měsíce, kdy provozovateli vznikla povinnost úhrady příspěvků na recyklaci panelů (zpravidla v roce 2015), do okamžiku ukončení daňového odepisování panelů (případné technické zhodnocení se nezohledňuje). Úhrnná výše rezervy má odpovídat závazkům, které bude provozovatel hradit při likvidaci, nezahrnují se však částky, které již byly zařazeny jako daňově uznatelné výdaje. Tvorba rezervy je měsíční, přitom platí, že v okamžiku zjištění změny celkových recyklačních výdajů se odpovídajícím způsobem upraví i výše rezervy. Pokud dojde k likvidaci některých panelů, například v důsledku škod, zruší se poměrná část natvořené rezervy.

Rezerva na rekultivaci skládky

Rezerva na rekultivaci skládky je v současnosti stále častěji používaným typem zákonné rezervy vzhledem k rozvoji podnikání s odpady. Na rozdíl od předchozích rezerv ji upravuje Zákon o odpadech, č. 185/2001 Sb. Tvoří ji provozovatel skládky na její rekultivaci, zajištění péče a asanaci po ukončení provozu. I zde jsou peněžní prostředky ukládány na speciální tzv. vázaný účet v bance, úroky z něj jsou součástí rezervy. Platí, že pro každou skládku musí být zřízen nový účet, dispozici s ním musí odsouhlasit kraj, na jehož území se skládka nachází. Odvod finančních prostředků na účet je nezbytný vždy do posledního dne v měsíci. Výše rezervy odpovídá následujícím parametrům:

• 100 Kč/1 tuna nebezpečného odpadu mimo azbestu
• 35 Kč/1 tuna ostatního odpadu.

Uzavření skládky a ukončení tvorby rezervy je možné pouze po souhlasu dotčeného kraje, nejdříve však po 30 letech od počátku ukládání.